Sudetendeutsche Kanzlei in Prag Chatbeitrag Lidove Noviny April 2003
Clovek se nestací divit. Malá kancelár, celkem necelá hrst
lidí, zaloena pred nekolika dny v Praze Sudetonemecké krajanské
sdruení. Vec pohne polovinou národa. Dokonce i
prezidentem republiky. Osobností s nadhledem tak vysokým, e si vetinou
nevimne gigantických skandálu v nejbliím okolí. Malilinká kancelár
vpadne globálnímu státníku jak trn do oka. V duchu nejvyích
demokratických ideálu formuluje názor, který at do príte ovládají
vichni obcané. Kanceláre není treba soudí
svetoznámý ekonom.
Panické reakce ci co? Autokraté nesnesou svobodu projevu, lidé patného svedomí
také ne. Snad e by uprostred Cech nekdo mohl pripomenout, e jsme kdysi byli
obcané Evropy, hovorili samozrejme dvema jazyky a dali svetu radu moudrých hlav, které
jsme v roce 1945 rázem zapomeli a jejich jména se sice nacházejí po stovkách
svetových publikací, jenom chybí v kadékoli ceské encyklopedii, ba v
kadé knihovne? Snad aby nekdo pripomnel, e jsme osm set let ili v jako
dobrí sousedé a se podarilo, jen co by okem mikl, nás rozetvát a
nejen jiní, na které koukáme shora, ale také my, Cei, se zbláznili? Vyhnali
sousedy, okradli jiné a zabíjeli eny a deti?
Ze by nám malá
kancelár mohla pripomenout, jen tím e existuje, bez jediného slova výtky, e my Cei jsme se zachovali presne jako jiní? Opravdu, není treba pripomínat
patné svedomí. Hana
Kaum zu fassen. Ein kleines Büro gegründet, vor einigen Tagen. In Prag, kaum eine Handvoll Leute groß Sudetendeutsche Landsmannschaft.
Ein Ruck geht durch die Hälfte der Nation. Selbst der Präsident der Republik erschüttert. Er, Persönlichkeit mit großzügigem Weitblick und globalem Denken, ob dessen ihm Skandale selbst gigantischen Ausmaßes in der nächsten Umgebung völlig entgehen das winzige Büro fiel als Dorn ins Präsidentenauge. Im Geiste der höchsten demokratischen Ideale formuliert er, was künftig die Bürger des Landes zu denken haben; unnötig sei die kleine Kanzlei.